Podraz

Nad městem se líně valila vodou ztěžklá mračna. Někde na západě si mezi mraky ještě našlo cestu pár slunečních paprsků, ale přes vysoké budovy to vidět nebylo.

Frank si zapnul bundu až ke krku, to proto, že bylo celkem chladno a pár prvních kapek si našlo cestu až k němu. Podvědomě trochu přidal do kroku. Přešel nevelké náměstí. Nikoho si nevšímal. Hlavu sklopenou k zemi, tvář zamyšlenou.

Zašel do špinavé uličky, která po chvilce zatáčela vlevo. Ulice končila slepou uličkou, ale kdesi v jejím prostředku před oprýskanýma dveřmi byla vysunutá cedule s nabídkou dne, na níž bylo čitelný tak akorát nápis: "Pohostinství u Padyho"

Frank otevřel dveře, nad nimiž visel malý kovový zvoneček, jehož hlas se právě rozezněl.

Podle svého zvyku se Frank zastavil přímo ve dveřích a rozhlédl se po malém lokále. U omšelých stolů bez ubrusů nebyl nikdo známý. Jenom pokývl výčepnímu a usedl k volnému stolu na dohled od baru. Sotva dosedl, už mu výčepní nesl pulitr zlatavého pěnivého moku.

Položil pulitr na stůl, který neviděl pivní tácky jak je rok dlouhý a napřímil se v celé své výšce.

"To je dost, že ses taky ukázal. Už jsem tě tu neviděl věky!"

"No jo, nějak nezbýval čas. Dneska tady mám spicha s Jerrym a Lisou, ale přijdou asi trošku dýl."

"A kde máš Marianu?"

"Odjela k mamince, pohádali jsme se."

"Ajajaj. Už zase?"

"To se srovná. Vrátí se. Jako vždycky. Však jí znáš sám."

"Jak dlouho je pryč?"

"Dva dny. Dávám jí ještě další dva, pak jí mám zpátky v kvartýru."

"Já ti říkal, že je to hádavá, žárlivá potvora. Ty sis nedal říct."

"Co Diana? Přijde si dneska pro tebe?"

"Až kolem půl jedenáctý. Někdy se ukaž, ráda by tě viděla. Už jsi u nás od svatby její sestry nebyl."

"Vzkaž mé milované sestřence, že až upeče moje oblíbený povidlový koláče, má mě doma coby dup a už se mě nezbaví."

Ali se usmál.

"Co strejda, jak se má?"

"No, s tou rvačkou na svatbě jeho sestry problémy mít nebude, zařídil jsem to. Ten maník ho žalovat nebude a to ještě dneska má ruku v sádře."

"Tohle máme v krvi," ušklíbl se Frank.

"Že si nedá pokoj, vždyť už taky není nejmladší."

"To já už taky ne."

"Je ti šestadvacet, vole."

"Jo, ale dobře víš, že lidi jako my dva stárnou rychle."

Ali zakroutil hlavou.

"Jsme tady U Suchánků, nebo co?" ozvalo se odkudsi.

"Aby ses neposral, blbečku!" zavrčel Ali dostatečně nahlas, aby to nedočkavý host dobře slyšel, otřel ruce do umaštěné zástěry a vydal se k pultu.

Frank po očku sledoval nástěnné hodiny. Věděl, že jdou o dobrou půlhodinku napřed, ale Lisa a Jerry už tu měli dávno být. Frankovi to nijak moc nevadilo. Uměl být sám. Pohlédl na pivní lístek a v duchu si počítal čárky.

Za další půl hodinku přibyli další dvě, ale na Frankovi to vidět nebylo. Rozezněl se zvonek nade dveřmi a Frank se tak jako snad toho večera už posté podíval, kdo to přichází. Tentokráte to Jerry byl. Přišel sám.

Jerry, prokřehlý a promoklý sundal bundu a pověsil jí na věšák, pod kterým už se vytvářela louže vody. Šel rovnou k Frankovi, ale věčný úsměv v jeho tváři tentokráte nebyl.

Frank pozdravil jen kývnutím hlavy a rozhodl se, že se zatím nebude na nic ptát. Ukázal na Aliho, že má donést ještě dvě pivka a zapálil si cigaretu.

"Lisa dneska nepřijde?"

"Lisa je v nemocnici," pravil Jerry aniž by hnul brvou.

"Cože?" vyděsil se.

"Proto jdu pozdě. Byl jsem u ní až do konce návštěvní doby. Je pod sedativy, takže o sobě moc nevěděla."

"Co se jí stalo?" tázal se Frank a bylo mu jedno, jestli si Jerry všimne jeho přílišného zájmu o jeho přítelkyni.

"Znásilnili jí. Ne jen to. Ten hajzl jí tak ztloukl, že se div udržela při životě. Dokázala sama dojít domů, než se zhroutila. Byla polomrtvá. Krvavé podlitiny v obličeji i na celém těle, šaty rozervané a ve tváři výraz apatie a odevzdanosti. Ještě se nedostala z šoku."

"Mohl jsi mě zavolat!" rozčiloval se Frank.

"Nějak to nešlo. Vlastně i teď se mi o tom nemluví zrovna lehce."

"Víš kdo to udělal?"

"Vlastně nic jiného ani neřekla, než jméno. Když přišla domů a já se jí snažil uklidnit a obejmout, odstrčila mě, schoulila se na zemi do klubíčka a plakala. Ptal jsem se, kdo to udělal, křičela jeho jméno. Zas a znova. Křičela ho a plakala."

"Tak sakra kdo?"

"Ivan Karenský."

"A do prdele!"

"To bych řek´. Tu svini nikdo nedostane!"

Ivan Karenský byl přistěhovalec, který zbohatl na prodeji drog a kradených automobilů. Jeho krajané stvořili jakýsi gang, který před pár lety ovládl město. To, že si mohl koupit všechno, byla pravda. Patřila mu i policie. Nikdo proti němou v ničem nechtěl svědčit, nebo chtěl a brzy se objevilo jeho tělo v řece s ostnatým drátem kolem krku.

Podal-li by někdo trestní udání na toho "ctihodného" občana, jistě by se v kancelářích zkorumpovaných policistů brzy ztratilo a ten kdo jej podal by mohl být následně obviněn. Třeba z prodeje drog? Ironie. Opravdu nebylo nic, co by Karenský nemohl a byl si toho vědom. Někoho zničit, někoho dosadit do vysoké funkce? Pro Karenskýho žádný problém.

"Já to tak nenechám!" řekl polohlasně Frank.

"Ona je silná, zvládne to. Když to musím nechat být já, ty s tím nemáš co dělat!"

"Nenechám to být."

"Tady jde o hubu, kámo!"

"Dostanu ho."

"Nebo on tebe!"

"Zabiju ho."

"Budeš mrtvej dřív, než se k němu dostaneš."

"Ten tlustej parchant to odsere, to ti garantuju!"

"Franku, s tímhle si nezahrávej!"

"Já nemám strach."

"To já vím, ty idiote. Ty nemáš strach z ničeho, protože jsi cvok, jenže já ano. Zabije tebe a pak Lisu i mě!"

"Zaslouží si lekci. Ta svině si dělá, co chce už hodně dlouho. Podepsal si ortel smrti tím, že sáhl na Lisu."

"Franku, já ti říkám, ser na to!"

"Ne!"

"Ty debile, copak si myslíš, že máš šanci? Zbytečně to odserem všichni!"

"Tak zavři oči a dělej, že o ničem nevíš, srabe. To je tvůj styl, otočit se a dělat, že ti do ničeho nic není. Jenže tentokrát to odnesla tvoje holka, to ani teď v sobě nenajdeš trochu odvahy?"

"Drž hubu, já to nechci poslouchat!"

Frank praštil do stolu a nevšímal si toho, že se náhle pozornost všech hostů obrátila k němu. Vstal a hleděl Jerrymu do očí. Pak pokrčil rameny, vzal ze židle svou bundu, ze stolku lístek a šel zaplatit k baru.

Poholožil před Aliho stovku.

"Zbytek si nech."

"Copak, nepohodli jste se? Kde je Lisa?"

"Teď ne, Ali. Měj se. Někdy se zase ukážu."

Zrovna otvíral dveře ven, když kdesi za sebou zaslechl Jerryho.

"Odserem to všichni!"

Neposlouchal ho. Neohlédl se. Odešel do deštivé noci. Bezcílně bloudil ulicemi města. Promočené vlasy mu padaly do čela, kapky vody mu stékaly po tváři jako slzy... Vlastně, slzy mu tekly taky.

"Miluju noc, co smutek můj skrývá, miluju déšť, co slzy mé smývá!" pravil sám sobě a připadal si směšně.

Plakal. On opravdu plakal. Byl by to prapodivný pohled na urostlého muže s širokými rameny, na pouličního rváče, člověka, kterému si jen tak někdo neodvážil zkřížit cestu, jak teď plakal jako bezbranné dítě.

I on se bál, ale věděl, že musí... S pocitem, že neudělal nic by žít nemohl.

Propadal hluboké depresi a beznaději. Šel s hlavou sklopenou prázdnou ulicí a přistihl se, jak sleduje dlažbu, na které poskakovaly kapky deště. Tu a tam zahlédl někoho běžícího se skrýt před deštěm, on sám ale šel pomalu. Slabá bunda byla brzy promočená naskrz, ale to ho teď netrápilo. Nevšímal si toho, že mu v nových botách čvachtá. Šel s rukama v kapsách domů a přemýšlel.

Bydlel v jedné z bytovek až na kraji města, kde byl celkem levný podnájem. Stál před vchodem svého bytu a hledal správný klíč. Odemkl.

Výtah nefungoval, tak jako obvykle. Oprýskaná omítka a sprayem načmáraný nápis mu znovu připomněl, jací lidé tady žijí. Spodina společnosti, ale jemu to zase až tak nevadilo. Ačkoliv tady v ulicích se denně někomu stal menší "úraz", na něho si nikdo netroufl. Nikdo se s ním nebavil, ale nikdo mu nedělal problémy.

Došel dveřím svého bytu v sedmém patře a znovu si přečetl na oprýskané cedulce Jména Frank Silverhand a Linde Whiter. Odemkl dveře. Doma nikdo. Linda se ještě nevrátila. Nevadí, teď na ní stejně neměl náladu. Nebyl teď zvědavý na její vyčítání a hádky kvůli hloupostem.

Svlékl se a věci rozvěšel po ústředním topení. Z ledničky si vytáhl pivo, ale ani ho neotevřel. Vlastně už ani neměl chuť. Po krátkém zaváhání ho vrátil zpátky. Šel se opláchnout a spát, jenže usnout nemohl. Na to teď měl příliš těžkou hlavu. Zapnul si televizi, ale nebavilo ho to. Vzal si knížku, aby unavil oči čtením, ale když jí odložil, usnout stejně nemohl. Povedlo se mu to až k ránu a spal asi dvě hodinky.

S hlavou plnou starostí strávil celé následující dopoledne. Den se vlekl neuvěřitelně pomalu. Frank postával před nemocnicí dvě hodiny před začátkem návštěvní doby. Připadal si trapně s tou bonboniérou v jedné ruce a kytkou růží v druhé.

Nakonec ho ale k Lise pustit nechtěli. Doktor prý návštěvy zakázal. Po dlouhém přemlouvání mu vrchní sestra povolila čtvrt hodinky s tím, že když bude malér, ona o ničem neví.

Lisa ležela na prostém nemocničním lůžku a do levého předloktí jí pomalinku odkapávala čirá tekutina z kapačky zavěšené nad hlavou.

Frank položil na malý stolek bonboniéru a kytici růží. Nějak nemyslel na to, že by je měl dát do vázy. Klekl si k ní a vzal její ruku do svých dlaní. Ucítil letmý stisk dřív než otevřela oči. Frank byl od povahy tvrďák, ale z toho, co viděl, se mu udělalo zle.

Její kdysi překrásná tvář byla podlitá krví. Náplast na čele asi zakrývala hlubší ránu. Dívala se na něj, ale nepromluvila. Hleděli si do očí.

Miloval jí. Miloval jí od prvního okamžiku, ale nikdy jí to nedokázal říct. Když jí poznal, byl zasnoubený a když ho jeho snoubenka opustila, Lisa už nějaký čas chodila s Frankovým nejlepším kamarádem, takže už nemohl. Frank nebyl schopen podrazu. Ale nic to neměnilo na tom, že jí miloval.

Ona to možná věděla, možná taky ne.

Chtěl jí pohladit po vlasech, ale ona ucukla a odvrátila tvář, když se na něj podívala znovu, měla oči plné slz. V těch očích viděl Frank prožitou hrůzu a utrpení.

Ruka se mu sama sevřela v pěst.

"Zabiju ho!"

Zavrtěla hlavou a upřela na něj své překrásné oči.

"Zabiju!" zopakoval.

Věděl, že se Lisa nebojí o sebe, ale o něj, nemohl si však pomoci. Cítil ohromnou nenávist k tomu zvířeti, které dokázalo ublížit bezbranné dívce. Ještě k tomu dívce, kterou on miloval.

Pocítil hněv a nesmírnou touhu po pomstě.

Lisa se na něj dívala a oči se jí zavírali. Snažila se držet při vědomí, ale moc jí to nešlo. Frank jí držel za ruku do doby, než sedativa odvedly svojí práci a stáhly jí opět do milosrdného spánku. Seděl u ní do doby, než si pro Franka přišla vrchní sestra.

Vrchní sestra zůstala stát ve dveřích. Byl čas. Jemně pustil její ruku, vstal a napřímil se. Utřel si z tváře slzy, kterým se neubránil a prošel kolem ní. Ona ale asi záblesk v jeho očích viděla. Možná poznala, že z toho ctnostného muže bude brzy vrah, neřekla však jediného slova.

Sestra za sebou zavřela dveře a dívala se na něj.

"Jak je jí?"

"Je ještě v šoku, ale dostane se z toho. Zranění nejsou zase až tak vážná. Podle lékaře by měla být brzy převezena na psychiatrické oddělení. Větší stopy to zanechá na její psychice, než po fyzické stránce."

"Policie tu byla?"

"Byla, ale ona neřekla jediného slova. Teď musíme jenom čekat."

Frank se odmlčel.

"Děkuji vám, sestři, jste veli..."

Z Lisina pokoje se ozval rachot.

Frank ztuhnul a pak přiskočil ke dveřím a srdce se mu málem zastavilo.

Stojan s kapačkou byl převržený. Lisa seděla v otevřeném okně. Slzy v očích a zoufalství ve tváři.

"Néééééé!" křičel Frank, když Lisino tělo vypadlo ven. Běžel k oknu a bál se pohlédnout ven. Musel.

V nemocniční košilce o šest pater níž leželo zkrvavené tělo ubohé dívky.

Ona to neunesla.

"Néééé!"

Tentokráte dorazila policie celkem brzy. Po půlhodinovém výslechu Franka propustili. Neřekl jim nic. Dělal, že nic neví. Tohle byla jeho válka.

Za další hodinku byl Frank doma. Díval se na zeď, na které měl zavěšenou unikátní bodnu zbraň. Dýka s dvacet čtyři centimetrů dlouhým ostřím, tepanou hlavicí i příčkou a vyřezávanou rukovětí. Byl na tu zbraň pyšný, ale nevěděl, že jí někdy použije. Sundal jí ze zdi a položil na stolek v jehož zásuvce se pak chvíli přehraboval.

Po chvíli z nepřehledného nepořádku vytáhl porývané pouzdro z býčí kůže. Povolil pásek u džín, aby ho provlékl skrze pouzdro a upevnil na levé straně. Opasek znovu stáhl a dýku zasunul do pouzdra.

Frank bodné zbraně obdivoval. Miloval jejich chladnou krásu i sílu a každý dobře vědě, že s nimi umí zacházet víc než dobře. Neměl rád zbraně střelné, ale i s nimi se naučil. Jen žádnou neměl a nevěděl, kde jí narychlo sehnat.

Z arzenálu, který doma měl našel ještě vrhací nůž se zatížením na špici, tentokráte rovnou s pouzdrem, které krátkými řemínky upevnil pod zápěstí levé ruky. Oblékl si volný kabát se štítkem "Doručovací služba Phoenix" na prsou. Výborně mu zakryla jak nůž v rukávu, tak dýku u pasu.

Kabát měl půjčený od svého bratrance, který u doručovatelů pracoval. S tímhle byl Frank připraven na osobní válku s Ivanem Karenským.

Najít Ivana Karenského problém, nebyl. Znal ho každý ve městě. Tomu obtloustlému mafiánovi už nějaký čas patřili i obchoďáky, benzínové pumpy, hospody i dopravní podniky. Podnikavý človíček těžil z prostituce, překupováním aut a elektroniky.

Frank se ve městě narodil, takže jakpak by nevěděl, kde najít kanceláře firmy Karen bussines company. Poslíčka nikdo nekontroloval. Náš boss si byl příliš sebejistý a ve své pýše i hloupý.

Rozlehlá desetipatrová budova s několika připojenými komplexy by byla bez ukazatelů všude na stěnách labyrintem, ale právě díky štítkům, ukazatelům a přehledné mapce v přízemí se tu Frank nemohl ztratit.

Během chvíli zjistil, že kancelář prezidenta firmy Ivana Karenského je v desátém patře kompexu C v levém křídle.

Stál před dvěřmi s cedulkou se jménem svého nepřítele a srdce mu tlouklo. Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit. Potřebuje chladnou hlavu.

"Dále!"

Frank vstoupil do prostorné kanceláře a rozhlédl se.

Mohutný, tlustý a plešatý muž z východu seděl za stylovým černým kancelářským stolem s doutníkem v ruce. Karenský!

Jeden bodyguard stál přímo vedle něho, druhý u okna na dva kroky od něj. Pohled sklouzl k boku toho u okna. V pouzdře u opasku měl bouchačku.

"Copak nám nesete, mladíku?" zeptal se Karenský slizce přátelsky.

Frank se usmál.

"Doporučenou zásilku, pane."

Bodyguard se k němu otočil, ale Frank si ho nevšímal, šel ke Karenskému. Zrovna procházel kolem strážce, když se bleskově otočil, ve stejné chvíli levačkou vytáhl bouchačku z jeho opasku a pravá ruka se vytáhla z pod pláště křížem dýku a ostří rozkrojilo vzduch.

Čistá koordinace pohybů. Frankovy ruce se ve roztáhly a dýka přeťala překvapené ochrance hrdlo a levá ruka jakoby bez míření stiskla spoušť bouchačky. Třeskl výstřel a obě těla se zhroutila k zemi. Jedna z podřezaným krkem, druhá s vystřeleným mozkem.

Frankův plášť byl od krve, které se rozstříkla kolem a stejně tak Karenský od strážce, který před chvílí stál u jeho boku.

Mafiánovi vypadl překvapením doutník z pusy a zůstal ležet na stole. Pomalu zvedl ruku a podvědomě chtěl setřít krev, která ulpěla na jeho tváři, místo toho si jí jen rozmáznul.

Frank zamířil na svého úhlavního nepřítele.

"Tohle by bylo moc snadný! Pro tebe si přijdu později. Ty se své smrti budeš bát a nebude tak rychlá, jako ta jejich."

Ivan ale opět získal svojí rovnováhu. Možná jen na oko. Podíval se na dvě mrtvoly na zemi, ale jen se usmál.

"Tak co ode mě chceš, tedy kromě vraždění mých lidí?"

"Tebe. Tvé utrpení a tvou bolest. To samé, co jsi dal jí!"

"Komu?"

"Té, co jsi znásilnil, ty šmejde!"

"No a které?" provokoval ho.

"Mám ti ustřelit palici rovnou, ty svině?"

"Hele, dohodneme se. Chceš prachy?"

"Ona je mrtvá! Strč si svý posraný prachy do prdele. Jdu tě jen varovat, získal jsi dobrého nepřítele!"

"Mám pro tebe novinku. Zemřeš!"

Frank se jen usmál.

"Až po tobě!"

Karenský se usmál taky, ale jeho úsměv mu brzo zamrzl ve tváři. Frank zamířil a vystřelil. Rána Karenskému málem ustřelila ruku v rameni. Převážil se vzad a sletěl ze židle. Jeho krev se mísila s krví mrtvoly vedle něj.

"Já se vrátím!" prohodil Frank, otočil se a vyběhl ze dveří.

Karenský se zvedl ze země a dlaní si zakrýval prostřelené rameno. Mezi prsty mu protékaly proudy krve.

Zakrvácenou rukou vztekle mačkal tlačítko na svém stole.

"Ochranka sem! Chyťte toho parchanta, kterej teď vyběhl z mý kanceláře a přineste mi jeho hlavu na talíři. Hned!"

Praštil pěstí do interního telefonu.

"Do hajzlu!"

Frank běžel chodbou a za běhu ze sebe strhnul plášť. Schoval se ve dveřích nějaké místnosti právě ve chvíli, kdy kolem proběhla banda ozbrojenců.

Důkladně ukryl pistoli pod košilí. Oba nože musel nechat tady, neměl je kam skrýt.

Očistil krev, která na něm ulpěla. Klidnou chůzí si to namířil k výtahu.

V přízemí kolem něho proběhla skupinka dalších ozbrojenců, ale Frank hrál udiveného kolemjdoucího. Vyšel z budovy a město mu budiž úkrytem.

"Prví vítězství, další kolo začne brzy!" řekl si sám pro sebe.

Pár dní se Frank jenom skrýval. Věděl, že domů nesmí, že Karenský už teď o něm ví úplně všechno. Musel ale zajít za Jerrym. Musel zjistit, jestli Karenský neublížil jemu. Jestli mu teď, když je Lisa mrtvá, jeho nejlepší kamarád pomůže, než Karenského vyřídí nadobro.

Po zhruba týdnu pospávání v ubytovnách a toulání se městem stál teď u zvonu Jerryho Holkmayera. Ozvalo se zacrčení automatického zámku a Frank zatlačil na domovní dveře.

Frank stál ve dveřích.

"Pojď dál."

Frank šel dovnitř.

Jerry šel k lednici.

"Čekal jsem tě. Dáš si pivo?"

"Jo, bodlo by, díky."

Jerry se neobtěžoval se sklenkami. Otevřel dvě lahve a jednu podal Frankovi.

"Karenský je hodně nasranej. Jde ti po krku."

"Dostanu já jeho. Říkal jsem to."

"Byl i tady, vyhrožoval. Řekl jsem, že nevím, kde jsi."

Teprve teď si Frank všiml zarudlé skvrny v Jerryho tváři... Popálenina od doutníku.

"Pomůžeš mi?"

"Proč toho nenecháš?" zeptal se Jerry, "stejně už to nemá cenu. Je mrtvá."

"Nesmím toho nechat."

Jerry si sedl na gauč.

Frank nervózně chodil po bytě, zastavil se u okna a díval se ven.

"Nezasloužila si to."

"Miloval jsi jí, viď?"

Frank neodpověděl, jen se otočil a najednou hleděl do hlavně devítky.

Překvapením mu poklesla brada.

Jerry vstal.

"A ona milovala tebe. Věděl jsem to."

"Proč?" nevzmohl se Frank na jinou větu.

"Můžu si vybrat, buď kulku do hlavy, nebo pětset tisíc."

Frank tomu nevěřil. Nevěřil ani ve chvíli, kdy se v hlavni objevil záblesk a kulka se mu zavrtala do těla.

Zatmělo se mu před očima a nohy mu vypověděli službu. Než dopadl na zem, už necítil nic. Jeho krev se na zemi mísila s rozlitým pivem. Rudá skvrna na koberci se rozlévala kolem.

Jerry položil pistoli na stolek a v klidu si zapálil cigaretu. Natáhl se k telefonu a nacvakal číslo.

"Karenský," ozval se muž na druhém konce drátu.

"Frank je mrtev!" pronesl Jerry chladně...