Krvavá parta

Všechno to začalo úplně nevinně. Bylo parné odpoledne, slunce pálilo a vzduch byl se jen tetelil. Na nebi nebylo jediného mráčku. Prostě ideální místo na trávení takového dne je někde u vody.

Simon Smith si vzal své staré auto, vyzvedl svou přítelkyni a dva nejlepší kamarády a společně vyrazili na soukromou pláž patřící k chatě jeho strýce. Karen si šla zaplavat, zatímco tři přátelé seděli na zemi v písku, zády opření o auto a ukrytí v jeho stínu. Nálada se měnila s množstvím prázdných plechovek od piva, povalujících se kolem auta. Simon Smith byl rozmazlený výrostek. Vždy pečlivě oblečený, oholený a jeho blond vlasy pečlivě sčesané dozadu. Jeho otec byl vysokým bankovním úředníkem, na syna sice neměl nikdy čas, ale když už ho nemohl zahrnout otcovskou láskou, zahrnul ho penězi. Simon měl vždycky všechno, co chtěl. A nic ho nebavilo dlouho. Třetím rokem studoval práva, budoucnost měl mít tedy zajištěnou.

Oba jeho dnešní společníci byli jeho přáteli už od střední školy. Každé prázdniny trávili spolu. Greg Miller, první z nich, byl vysoký, ale také patřičně široký a ne moc inteligentní jedinec. Střední školu tehdy nedodělal. Přivydělával si jako automechanik. Simon si na něj ale potrpěl. Vždycky ho chránil a Greg bránil jeho. Andrew Berry byl tím druhým. Pro něj byly charakteristické rysy lehkovážnost, lenost, arogance. Neměl práci, neměl byt. Vždycky se našla nějaká hloupá husička, která ho nechala přespat. A těch on měl v zásobě vcelku dost. Měl kapsy prázdný, když měl platit dluhy, ale na alkohol peněz vždycky zbylo dost.

"Začínám se nudit," postěžoval si Simon.

"To já se nudit nikdy nepřestal," přisadil si Andrew.

"Něco bychom měli udělat."

"Nezajedem do města, někam do hospůdky?"

"Když to už mě taky zrovna moc nebaví."

"To chce něco extra."

"Jako někoho zbít?"

"Ne, vole. Mám něco lepšího."

"Co jako?"

"Třeba si jít zastřílet."

Simon zkoumavě pohleděl na Andrewa a ten se začal hrabat v malém baťůžku, který měl vždycky u sebe a vylovil z ní bouchačku.

"Tak za prvý, tohle už určitě nefunguje a za druhý, ty s tím ani neumíš. Odkud to vlastně máš?"

"Sem to našel."

"Trapná odpověď."

"´Se nemáš tak trapně ptát."

"Co s tím? Jít vykrást banku?" přidal se Greg.

"Blbý kecy. Na nic takovýho nemá nikdo z vás," řekl Simon rozmrzele.

"Ty snad jo?" předběhl Andrew Grega s otázkou.

"Kdo z vás by s tím dokázal zamířit na člověka a zmáčknout spoušť."

"Ty na to máš?" nedal se odbýt Andrew.

"Každý má v sobě schopnost zabít, většina lidí se ale musí dostat do situace, kdy nemá na vybranou."

"Zase ty tvoje žvásty."

"Namiř tou bouchačkou na mě a střel."

"Seš magor."

"No tak, dělej. Když já mám na to sedět a čekat až to uděláš, ty bys měl mít sílu udělat to."

"Spoléháš se na to, že bych to neudělal."

"Neuděláš."

"Bacha, Karen se vrací," upozornil je Greg.

"Schovej to," poručil Simon.

"Srabe," usmál se Andrew a bouchačka mu zmizela v baťůžku. Místo ní vytáhl další tři plechovky piva.

Karen vyšla z vody a Simon na ní mohl znovu oči nechat. Znovu si prohlížel její perfektně tvarovanou postavu, zbožňoval její zrzavé vlasy a dokonce i roztomilé pihy, které se jí na sluníčku objevovaly ve tváři. Karen byla překrásná. Překrásná a inteligentní. Byla z dobré rodiny, slušně vychovaná holčička věřící ve svůj svět dobra. Věřila ve svět, který viděla přes sklo limuzíny. Vždycky byl někdo, kdo by se o ní postaral, to byla její slabina, protože právě to jí poněkud zužovalo pohled na svět. To že lidi jsou tu pro ní očekávala. Ale přesto byla přes své malichernosti a přes svou rozmazlenost inteligentní. Simona možná milovala, možná milovala jeho peníze, nebo spíše peníze jeho otce a výhled na to, že až se jednou vdá, bude zase někdo, kdo se o ní postará, když už nebude pod ochrannými křídly svých rodičů. A možná s ním byla proto, že jí to bavila. Měla ráda jeho styl života. Jeho hrubý smysl pro humor. Jak už jsem řekl, krásná a inteligentní a přitom tak průměrná a hloupá. Uměla být ufňukanou přecitlivělou holčičkou stejně jako nelítostnou nemilosrdnou fúrií. Prostě ženská se vším všudy.

To parné počasí. Ta děsivá nuda. Něco se musí stát. Něco se musí stát!

"Karen, oblékni se, pojedeme do města. Trochu si povyrazíme."

"Konečně pořádný slovo," souhlasil Alex, vstal a pohotově hodil batoh někam pod zadní sedačku. Greg si vlezl do zadu a otvíral si další plechovku piva. Simon už startoval auto, když volal na Karen, aby s sebou hodila. Ta si natáhla letní šatičky přes plavky a zbytek oblečení smotala do uzlíku. Šatičky byly hned vlhké od mokrých plavek, ale dalo by se říct, že to bylo vcelku sexy.

Sotva dosedla do sedačky, sešlápl Simon zprudka plyn a plážový písek se rozvířil ve vzduchu a rozletěl do stran. Auto vyjelo na kamenitou cestu, která ústila po dvou kilometrech k ne zrovna moc frekventované silnici. Karen pustila hlasitou hudbu, stoupla si na sedačku a držíce se předního okna nechala ve větru vlát své vlasy. Usmívala se.

Andrew a Greg dál popíjeli pivko a tu a tam se trefovali prázdnýma plechovkami do dopravních značek. Karen to přestalo bavit a znova si sedla. Simon přišlápl plyn a kroutil zběsile volantem, jezdil z jedné strany silnice na druhou a prozpěvoval si. Typická bezduchá zábava. Tu začalo něco rachotit a Simon zvažněl. Snažil se udržet řízení, ale marně. Karen začala křičet, auto sjelo z cesty do polí s přezrálým obilím, několikrát s sebou škublo a zprudka zastavilo. Andrew a Greg se na sebe podívali.

"Není nikomu nic?" otázal se Simon, ale zjistil, že sám sebe skoro neslyší, protože Karen ještě křičet nepřestala.

"Karen! Klid!" zařval Simon, aby jí uchlácholil a zřejmě to zabralo. Dívala se na něj svým vyděšeným pohledem a mlčela.

"Všichni v pohodě?" zeptal se znovu.

"My jo, ale auto asi ne," odvětil Andrew.

"Mrknu na to," řekl a soukal se z auta. Ostatní čekali.

"Rupla nám poloosa," konstatoval vzápětí.

"A jsme v háji," praštil Simon do volantu.

"Můžeš to zpravit?" zeptala se Karen.

"Prosím tě, drž hubu!" oslovil jí Simon jemně a otevřel si dveře, aby mohl vystoupit taky.

"Co dál?" ptal se Greg.

"Hodíme stopa," rozhodl Andrew. Simon se k němu naklonil, sáhl do batohu a vytáhl revolver. Zastrčil si ho za záda za opasek od kalhot. Andrew na něj zíral, ale v odpověď na nevyslovenou otázku Simon jen mrknul.

"Všichni ven!" zavelel, otevřel kufr, vytáhl kanistr s benzínem a když všichni vylezli z auta, začal jej polévat benzínem.

"Tý vole!" to bylo jediný, na co se zmohl Greg, Andrew raději nereagoval.

"Co blbneš?" hysterčila Karen.

"No co. K ničemu nám už není. Alespoň bude sranda. Seženu si jiný, neboj."

"Kvůli tomu budeš dělat takovou kravinu?"

"No a? Je to moje auto."

"S tím já nechci nic mít." Karen se otočila a odcházela. Greg jen zíral na Simona, který vytáhl krabičku zapálek, škrtl a hodil hořící sirku na zadní sedadlo.

"Padáme."

Všichni se dali do běhu, ale doběhli sotva pár metrů. Karen měla v očích hrůzu, když jí Simon strhl k zemi. Následovala exploze. Kusy plechu poletovali vzduchem. Andrew ležel na břichu a kryl si hlavu. Pak se otočil a hleděl do plamenů.

"Páni, to byla rána," šklebil se Simon.

Pořád ještě držel jednou rukou Karen, ta se mu ale vyškubla, vstala a začala si nervózně očišťovat šaty.

"Magor. Blbej pitomej magor."

"Hej. Je to v pohodě, kotě."

"Nic není v pohodě. Jsi cvok! Mohl jsi nás všechny zabít!"

"Stalo se někomu něco? Ne? Neumíš se uvolnit a trochu se bavit."

"Tohle není sranda."

"No jo. Citlivka. Padáme, lidi. Někde nás určitě čekají," řekl Simon a už jí neposlouchal.

Byl první, kdo došel k silnici. Aut tudy moc nejezdilo, ale když opodál šlehají plameny, zastaví hned první auto. A taky zastavilo. Drahý sportovní vůz a v něm muž ve středním věku. V kvádru a pečlivě upravený. Zřejmě nějaký úředník. Vystoupil z auta a díval se na špinavou čtveřici a na stále ještě hořící trosky auta.

"Co se stalo?" zeptal se.

"Jen malá nehoda. Můžete nám pomoci?" odpověděl Simon a šel pomalu k němu.

Andrew, Greg a Karin šli několik yardů za Simonem.

"Co chce ten vůl dělat?" zeptal se Andrew. Karin nechápala. Pistole si všimla, až když po ní Simon sáhl. Vykřikla, když Simon toho muže srazil k zemi, namířil mu pistoli na hlavu a levou rukou ho začal prohledávat. Doběhli k němu.

Simon se podíval na Grega a řekl:

"Sundej mu kravatu a svaž mu s ní ruce."

On beze slova poslechl.

"Co chceš proboha dělat? Stáhneš nás do průseru!" řádila Karen.

"Drž hubu," řekl, aniž by se na ní podíval. Pořád mířil na toho muže.

"Nech ho bejt. Nech toho, Simone. Zbláznil ses? Za tohle půjdeš do vězení."

"Drž hubu, jsem řekl!" zařval a pohlédl na ní. Strčila do něj a začala ho mlátit. Simon stiskl spoušť a ozvala se rána. Tělo se bezvládně sesunulo k zemi a pod ním rostla kaluže krve. Nikdo nepromluvil. Karen strnula a jen se dívala. Nemohla se pohnout. Andrew se sklonil a sáhl muži na krk.

"Je mrtvej. Do prdele, on je mrtvej!"

Simon strčil pistoli zase za pas.

"Zavoláme policajty," vydechla Karen.

"A zavřou nás rovnou," procedil mezi zuby Simon.

"Byla to nehoda."

"To jim řekneš? Že jsem jen náhodou na toho blbečka mířil a tys do mě vrazila a já náhodou zmáčkl spoušť? Jó? To jim budeš cpát do hlavy?" řval na ní a cloumal s ní.

Pak jí pustil.

"Padáme odsud!"

Nasedl do auta a čekal, až nastoupí ostatní. Pak nastartoval a sešlápl plyn na plno.

Simon sáhl do kapsy a vytáhl peněženku své oběti. Hodil jí za sebe. Andrew jí chytil.

"Mrkni, kolik v ní je."

"Kam jedeme?" zeptala se.

"Zpátky na chatu. Jsem celej od krve. Musím se umet a převlíknout. Pak vyrazíme do města a zbavíme se auta."

Andrew otevřel peněženku a prohlížel si doklady.

"Peter Kravcienko. Asi nějakej zazobanej ukrajinec, nebo arménec či co."

"To mě nezajímá. Prachy. Kolik tam má?"

"Něco přes osm táců."

"Vida."

"Taky kreditky."

"Ty jsou k ničemu. Karen, prohledej palubovku."

Poslechla. Otevřela jí a první, na co padl její pohled byla další zbraň.

Simon nakoukl.

"Vida, to se hodí!" usmál se a sáhl pro ní.

Podal dozadu tu vypůjčenou.

"S díky vracím. Mám teď svojí."

"Jsi hovado," zabručel Anrew a vzal svou pistoli k sobě.

Simon jednou rukou držel volant a v druhé si prohlížel svou novou zbraň.

"Desert Eagl. Tohle jsou dobrý hračičky. Jsou tam náboje?"

Karen neodpovídala. Simon se nahnul a vytáhl dvě krabičky. Schoval je do kapsy.

"Stejně to byl nějakej parchant."

"Ale my ho zabili!"

"Ano, správně. My!"

"On umřel."

"Jo. Ale neboj, vysekám nás z toho. Musíš mi věřit, zlato."

Dal jí pusu, pak sjel na vedlejší cestu. Už byly skoro u chaty.

Písek pod koly zapraskal. Teprve když Simon zhasl světla, všimla si Karen, jak rychle se začalo stmívat. Stále byla ještě trochu v šoku a co jí děsilo nejvíc, bylo poznání, že Simon je ve svém živlu. Přesto ho ale následovala do srubu. Všichni šli.

Simon rozsvítil světlo a pohodil zbraň na stůl.

Šel se umýt a dát trochu do pořádku. Karen zírala na zbraň.

"Co budeme dělat?" otázala.

"Nevím," odtušil Anrew, "ale zavání to těžkým malérem."

"Nesmíme ho v tom nechat," snažil se ho zastat Greg.

"Mě se zdá, že si v tom libuje," postěžovala si Karen.

"Myslím, že tu spoušť zmáčkl schválně, když jste se hádali... Ehm. Myslím, že to měl v plánu už ve chvíli, kdy zapálil to auto."

Gregovy silné ruce se sevřeli Anrewovi kolem krku.

"Je to můj přítel a nenechám ho v tom. Ještě jedno slovo proti němu a roztrhám tě na kusy," zasípal Greg.

"Nech ho bejt!" hysterčila Karen.

Andrew se dusil. Greg ho popadl a hodil ho proti zdi. Svezl se podél ní na zem. Karen k němu běžela. V tu chvíli přišel Simon. Jen v kalhotech s ručníkem přes rameno. Usmíval se.

"Jen klid. Nesmíme se rvát i mezi sebou. My musíme držet pohromadě. Jsme v tom všichni."

"Nic se neděje," zalhal Andrew a vstal ze země.

"Co budeme dělat?" nedala si pokoj Karen.

Simon se usmál.

"Musíme do města. Brzo tady bude policajtů jako much. Nesmíme teď po hlavní, už dávno ho našli a nejspíš tam budou kontroly po dobu vyšetřování místa činu. Ale do města musíme. A taky se zbavit auta."

"A pak?"

"Máme nějaké peníze a nějaké seženeme. Zmizíme odsud. Je tam i vrak našeho auta. Dřív, nebo později nás možná podle něj začnou hledat."

"Zmizet? Kam?"

"Jinej stát. Jinej život. Dobrodružství."

"On se zbláznil!" zavrtěl hlavou Andrew.

"Přemýšlel jsem. Nabízím vám svobodu. Svobodu, kterou vám nedá nikdo. Svobodu, dělat si, co se vám zlíbí. Svobodu bez pravidel a nařízení. Bez systému, kterej stejně nefunguje. Novou cestu..."

"Cestu? Leda do kriminálu. Svobodu? V nápravném zařízení na doživotí? Život, nebo elektrický křeslo?"

"Není to cesta pro slabé. Silní nepotřebují pravidla. Silní se nemusí nechat svazovat zákony."

"Jsi nemocnej, Simone. Já odsud padám. Já s tím už nechci..."

Díval se do hlavně a polkl.

"Život, nebo smrt."

"Já..."

"Jdeš se mnou, nebo ne?"

"Vyhrožuješ mi smrtí?"

Simon zajistil zbraň a znovu jí položil.

"Vypadni, zbabělče."

Andrew se otočil a šel ke dveřím.

"Já zůstanu," řekl Greg.

"Díky kámo."

Podíval se na Karen.

"Já, já to sama nezvládnu. Já zůstanu, ale už nikoho nezabiješ, viď."

"Jasně. Slibuju. Miluju tě."

Andrew stál přede dveřmi. Ruku na klice, ale nějak se nemohl donutit ty dveře otevřít a odejít.

"Tak jo. Život, nebo smrt."

Simon pokývl hlavou.

O dvě hodiny později už bylo jejich nové auto znovu na cestách. Projížděli jednu vedlejší cestu za druhou, aby nevzbudili nežádoucí pozornost. Zanedlouho byli na okraji města, když Simon zastavil auto u místní benzínky. Zastavil tak, aby jejich sporťák byl co nejvíc ve stínu.

"Karin. Sedni si za volant a počkáš, až se vrátíme. Gregu, Andrew. Pojďte.

Vystoupili.

"Začíná nám svoboda," řekl a odjistil si zbraň.

Otevřel dveře a nad nimi se rozezněl zvonek.

"Tady stůj a hlídej," špitl.

Andrew poslechl.

Simon šel rovnou k pultu.

Seděl tu jako obsluha jeden muž. Lhostejně se podíval na zákazníka.

"Přejete si?"

"Jo. Zvedni pracky!" řekl a namířil na něj.

Sloužící zvedl pomalu ruce.

"Vstaň a pojď sem. Gregu, prohledej kasu!"

Muž pomalu vykročil a stál před Simonem bez známky strachu.

Simon ho držel v šachu a Greg vybral pokladnu.

"Kolik tam bylo?"

"Pár stovek. A hele, co tu je?" vylovil z pod pultu dvouhlavňovou brokovnici."

"Že by na ochranu před zloději? Kde je zbytek?"

"Víc tu není. Včera jsem odváděl tržby."

Simon sklonil zbraň a střelil. Obsluze se rozletělo koleno na kusy a muž se zhroutil k zemi.

"Mě nikdy nelži. Kde jsou prachy."

Muž se kroutil na zemi v bolestech a držel se za roztříštěné koleno.

"No?"

"Vzadu je trezor. Kód je 7-3-8-5"

"No vida, že to jde. Gregu, padej pro ně."

Greg šel a v zápětí byl zpátky. Prachy v igelitce v jedné ruce a ukořistěnou pušku v druhé.

"Tak jó. Padáme!"

Simon znovu namířil a střelil muže i do druhého kolena.

"To abys nezapomněl!" To už byl ale muž v bezvědomí.

Tři muži vyběhli ze dveří, naskočili do auta a ujížděli pryč zrovna ve chvíli, kdy k benzínce pomalu odbočovalo civilní auto.

"Slíbil jsi, že nikoho nezabiješ," plakala Karen.

"Nezabil jsem."

"A co ty rány? Slyšela jsem střelbu."

"Jen jsem ho musel vystrašit, aby spolupracoval. Gregu, zabil jsem ho?"

"Ne, nezabil."

"Tak vidíš, lásko. Já držím slovo."

"Kam mám jet?"

"Na druhej konec města. Poldové budou mít poplach. A ani nebudou čekat, že to za jedinej večer zkusíme udělat znova."

"Cože?"

"Neboj, lásko. Zítra se zbavíme auta, vezmeme prachy a odjedeme pryč. Dneska ještě musíme pracovat. Koupím ti, co jen budeš chtít."

Jak Simon řekl, tak i bylo. Tu noc vybrali ještě jednu benzínku a dva noční bary. Policejní auta se sirénou křižovali ulice města a byli absolutně bezmocní. Simon nechal auto v obytné čtvrti před jedním z domů a spolu s celou partou šel svůj úspěch zapít. Na noc si vzal pokoje v malém hotelu, prý aby byli co nejméně nápadní. V noci ulehl ke Karin a začal jí líbat na krku.

"Dnes ne, ještě teď mám žaludek jako na vodě," odbyla ho a otočila se k němu zády...

***

Simon dodržel slovo. Auta se přeci zbavili a další den opustili město. Ale tohle byl jen začátek. Peníze se rozkutálejí. A začne-li člověk jednou chodit po ostří nožů, už nemůže jen tak přestat. Navíc, bylo to přeci tak snadné. Uplynul rok. Všichni se změnili. Greg i Alex byly chladnokrevní a oddaní Simonovi. Simon byl geniální. Jejich trik s ukradeným autem a vybráním několika podniků, zatímco policisté mají poplach jim zůstal. Vždycky na čas klid a pak poprask. A pokaždé v jiném městě. Vybrali i prodejnu zbraní a to za bílého dne. Simon už nevybíral podniky naslepo. V každém novém městě se vždycky nějaký čas rozhlížel. Vybíral si oběti několik dní předem. Zapisoval si poznatky z pozorování, plánoval. Karen už ho dávno nemilovala. Nespávala s ním. Nevěděla ale, jak z toho všeho ven. Jak najít cestu. Vždycky jen řídila auto, nikdy jí nedonutil vzít do ruky zbraň, ale i na ní byla vina. I na ní lpěla krev. Chtěla odejít, ale bála se. A nejvíc se bála Simona. Simon měl pravdu. Byli teď svobodní, nespoutaní. Měli cokoliv, co chtěli. Ale ona byla svázaná Simonem. Snad proto se to všechno jednou zvrtlo. Snad proto jednou zvedla telefon a vytočila číslo policie.

***

"Tak, tohle je dneska poslední podnik..." řekl a pak se zarazil. Měl podivný pocit a už dávno se svým instinktům naučil bezmezně věřit.

"Stůjte. Nikdo nevystupuje. Karin, jeď pryč."

Karin byla nervózní. Ale poslechla.

Projeli křižovatku a zpoza rohu se vyřítil policejní vůz.

Další se objevil za nimi.

"Do háje. Čekali nás. Jak je to možný?" vztekal se Simon.

Karen mlčela a věnovala se řízení. Bála se. Váhala, jestli má zastavit, ale bála se. Strašně se bála.

Policejní vůz do nich začal narážet a z okna jednoho z vozů vykoukl policista a začal střílet. Jedno z oken ukradeného auta se vysypalo. Karen začala křičet a zoufale se snažila ujet. Projela další křižovatku na červenou, srazila jedno z aut a ujížděla pryč.

"Do hajzlu. Sakra!" zubil se Simon.

Honička trvala dlouho. Projeli policejní zátarasu a jejich auto schytalo další salvu ze střelných zbraní. Vyjeli z města a Karen sjela z hlavní cesty. O několik kilometrů dál zajela do lesa a zhasla světla. O chvíli později policejní vůz projel kolem a bez povšimnutí.

"Co teď?" řekla.

"Auto necháme tady. Teď ho hledá moc lidí. Všichni ven. Někam se schováme na noc a pak zase zmizíme!" odpověděl Simon.

A tak vystoupili všichni až na Andrewa.

"Tak jdeš, nebo co?" neovládal se Simon.

Andrew neodpovídal.

Simon vzadu otevřel dveře a Andrew vypadl ven. Mrtev.

"Andrew!" volala Katren.

Simon ustoupil a díval se na svého přítele.

"To nám chybělo."

"Andrew, to jsem nechtěla!" plakala.

"Tohle nikdo nechtěl. Ježiši, ti parchanti ho trefili a nikdo z nás o tom nevěděl," zoufal si Greg, "já vedle něj seděl a nevěděl o tom. Mohl jsem ho zachránit."

"Hovno. Padáme odsud, než se objeví cajti."

Dva muži a žena se prodírali lesem za absolutní tmy. Vyšli z lesa a dál přes pole a louky. Našli nějaké stavení s chlévem a Greg navrhl, že by se mohli schovat tam.

"Spát na seně? Mám něco lepšího."

Šel rovnou k hlavním dveřím a rozkopl je a začalo to na novo. Karin byla jako hluchá. Jen se dívala. Nerozuměla slovu. Viděla Simona mířit na ty ubohé lidi. Bylo tu dítě, co plakalo. Mladá žena. Starý muž s rukama nad hlavou. Zoufalství a strach v jejich tvářích. Pláč a nářek. Jen na půl slyšela Simonova slova.

"Gregu, vidíš, máš tu povyražení. Vem si jí..."

Pak opět nerozuměla ničemu. Viděla Grega, jak pokládá na stůl pušku a vede tu mladou ženu ven. Na Simona, jak se vyžívá v cizí bolesti. Na dědu, který vstal, aby zabránil tomu, co chtěli spáchat. Neslyšela výstřel, jen viděla, jak se bezmocně zhroutil zase k zemi. To dítě jen plakalo a plakalo.

"Karen.... Karen!" řval na ní. Jen se na něj tupě dívala. Viděla, jak s sebou Simon škubl a vyběhl ven. Mechanicky šla ke stolu a vzala Gregovu pušku. Na chvíli se zastavila a pak vyšla ven za nimi. Viděla Simona běžet do stodoly. Další výstřel. Pomalu šla dovnitř. Viděla nahou ženu schoulenou v klubíčku. Byla mrtvá. Grega, kterému z břicha trčely vidle. Řval bolestí. Mladého muže s dírou v hrudi.

Simon slyšel Gregův řev, když ho objevil její manžel, strhl ho a probodl vidlemi. Simon ho střelil. Tak to muselo být. Zvedla brokovnici a namířila na Simona.

Objevilo se mu ve tváři poznání. Z rukou mu vypadl revolver a dopadl do sena. Díval se na ní a ona na něj. Oči měl tak prázdné. Tak chladné. Chytl hlaveň zbraně a sám si jí namířil na hlavu. Karen stiskla spoušť a poprvé zabila i ona.

Bylo ráno a kolem domu bylo plno policejních aut. Do pohřebních vozů nakládali pět mrtvých těl. Karen našli v pokojíčku pro děti. Nemluvila, jen se dívala do prázdna a v náručí kolébala to dítě. Nemluvila. Nikdy už nepromluvila. Nikdy už nic neslyšela. Nikdy už nic nevnímala. Žila a přesto už dávno byla mrtvá.

Poslední ze Simonovy krvavé bandy, Karen Bruceová strávila zbytek života v přísně střeženém ústavu pro duševně choré.