Poprava

Déšť zabubnuje píseň,
toť píseň popravčí.
A jako strážci nad hlavou
mám hejna krkavčí.

Za zády ruce spoutané,
nohy se v blátě boří.
Bych neprchnul, mě zabijí
i v tomhle dešti, bouři.

Myslíš, že déšť a slzy
se na mé tváři mísí?
Možná v době, kdy věřil jsem.
Možná tenkrát. Kdysi.

Za hříchy své jsem odsouzen
a za ty budu zabit.
Kat můj si brousí sekeru.
Tu poskvrním. I hábit.

Pak ptají se mně naposled.
Chceš odčinit své činy.
Zbavit se toho břemene,
zbavit se tíhy viny?

A v odpověď mé pohrdání.
a v odpověď můj smích.
to ten jim kůži drásal
a pak najednou ztich´.

Na zemi hlava bez těla
a krev se s bahnem mísí.
Možná bych vskutku litoval.
Možná, že tenkrát. Kdysi.