Absolutly

Dřív jsem mluvil o bohu,
a zaprodal bych oblohu
a k čemu si tím pomohu,
když věřit už dál nemohu.

Šeptá mi teď s to hlásků,
tu prostou, hloupou otázku,
proč zemřela pro lásku
na konopném provázku.

Teď vztekám se raději,
když nelidští zloději,
zabili naději
a na mě to svádějí.

Nežádám příměří,
když kopu vám do dveří.
Mě nikdo už nevěří,
když skutky mé přeměří.

Když mi tě zbídačej,
když mi tě poničej,
mám prastarý obyčej,
že protáhnu obličej.

A pak nemám zábranu,
v noci i po ránu,
řvu světu do chřtánu
ať jde si pro ránu.

Smáli se, když naději věšeli,
slitovat nad ní se nechtěli,
copak tím způsobí, věděli.
Teď v světě je díra jak v pr...