Hrad z kostí

Ach, moje rozmilá,
ledová paní,
co právě stvořil jsem
to nemáš zdání.

Je doba krutosti,
Je doba temná,
královno ledová,
královno jemná.

Z ledu máš zámek
na hoře sněžné
já stvořil víc
pro rty tvoje něžné.

Přináším oběť
tvé krvavé touze.
Krásně mě líbáš,
vášnivě, dlouze.

Z ledu máš srdce,
co bije ti v hrudi,
marně jsem doufal,
že láska jej vzbudí.

Stvořil jsem pomník,
tvé ledové kráse,
usměj se chladně
v tom krutém čase.

V mrtvé zemi
co jen supy hostí,
sám jsem ti postavil,
hrad z lidských kostí.

Podívej, lásko,
z nohou mám mříže,
A cestu bílou
lemují kříže.

Podívej, lásko,
Z rukou je stůl,
a místo číše
lebky mám půl.

Za tvoji "lásku",
tohle mým darem,
krvavé dámě
splácím dluh zmarem.